Zaostřeno na lokaci: Filmové studio DOX+

Přímo v centru Prahy se produkcím nabízí poklad v podobě filmového studia DOX+ s dosud nevyužitými kapacitami. Filmové studio disponuje prostory o velikosti 1 217 m2 s veškerým zázemím včetně parkování a jeho schopný tým dokáže zajistit řadu doplňkových služeb. Díky výjimečné architektuře a součinnosti se sousedním uměleckým centrem DOX může navíc skvěle posloužit i jako jedinečná filmová lokace.

Multifunkční prostor

Stěžejní částí Dox+ v Holešovicích je multifunkční prostor o 360 m2 umístěný v přízemí objektu. Sál o délce 19 m a šířce 18,6 m s výškou stropu 6,4-10 m disponuje zvukovou, světelnou a projekční technikou i závěsnými body. Je vybaven standardním zásuvkovým okruhem, jednotlivé přípojky mají vlastní jističe o 63 A a 32 A.

Hlavní vstup do sálu vede kolem recepce přes foyer o 115 m2. Další možnost představují 3 vstupy, které se do foyer otevírají přímo ze dvora, odkud je možné vjet do multifunkčního sálu osobním vozem, což usnadňuje navážení techniky.

K sálu přiléhají další prostory zákulisí a 3 šatny (koncipované jako 2 šatny pro umělce a 1 pro hosty).

V 1. patře DOX+ se nachází workshop room o 63 m2, bistro s restaurací (185 m2) a menší foyer. Na střeše je prostorná terasa o 360 m2 pokrytá umělou trávou s výhledem na Vzducholoď Gulliver.

Na dvoře stojí samostatná budova zkušebny o 152 m2 a samotný dvůr s plochou 667 m2 může sloužit jako parkování až pro 25 aut, přičemž kamionem je možné zajet do dvora přilehlého Centra současného umění DOX, kde je možné vyložit potřebnou techniku ad.

Profesionální technické vybavení

Schopný tým Venue DOX+ dokáže nabídnout navíc řadu doplňkových služeb. Podle potřeby zařídí studio dalším technickým vybavením prostřednictvím ověřených dodavatelů včetně profesionálních kamer a kamerového příslušenství, jako jsou stativy a monitory, nebo gripové techniky (kamerová jízda, jeřáb, dolly). V DOX+ vám na požádání mohou instalovat i obří LED stěnu, která na rozdíl od green screenu umožňuje změnu grafiky a prostředí v reálném čase a může sloužit i jako klíčovací pozadí. Zdejší tým má zkušenosti s instalací LED stěny o rozměrech 21,5 m x 4 m, rozlišením 5 504 x 1 024 px a internetovou konektivitou 100 Mb/s. V případě zájmu vám tu zajistí i filmový štáb (hlavního kameramana, technický a umělecký support, osvětlovače, grip techniky, ostřiče a kamerové techniky) nebo profesionální obsluhu techniky se zkušenostmi s online/live přenosy.

Přímo v budově sídlí společnost NOBOX Catering, která vám připraví catering na míru.

Filmové studio i výjimečná lokace

DOX+ lze díky výjimečnému designu a industriální architektuře, která byla oceněná Českou komorou architektů a navržená na prestižní evropskou cenu Mies van der Rohe, využít nejen jako moderní filmové studio, ale i jako jedinečnou lokaci, kterou filmaři až na několik výjimek dosud neobjevili.

Multifunkční sál využila v roce 2020 produkce českého filmu Zbožňovaný a prostory uměleckého centra se objevily v norském seriálu Mamon (2014) a 2. řadě českého seriálu Až po uši (2016).

Chopte se vzácné příležitosti a rezervujte si filmové studio v centru Prahy nebo si přijeďte prohlédnout lokaci, která nabízí oceněnou moderní industriální architekturu.

Za článek děkujeme Czech Film Commission

Architekt Petr Hájek představuje proces návrhu DOX+

Za video děkujeme EARCH.TV

DOX: Labyrint plný umění, kde stojí za to se ztratit

Za video děkujeme Gebrian VS

DOX+ finalista České ceny za architekturu 2019

Soubor budov DOX+ rozšiřuje Centrum pro současné umění DOX. Původní komplex s těžištěm v expozičních prostorech byl rozšířen o prostory pro tanec, hudbu, film a školu architektury. DOX+ tvoří tři objekty: administrativa se školou architektury ARCHIP, experimentální hudební a taneční sál a taneční zkušebna. Administrativní část vznikla rekonstrukcí původní budovy ze 70. let. Úpravy interiéru respektují v detailu a materiálech dobu vzniku objektu. Experimentální hudební a taneční sál a taneční zkušebna jsou odlity z pohledového betonu. Železobetonové objekty jsou „oblečeny“ do měkké fasády, která je chrání před promrzáním nebo naopak přehříváním. Fasáda také pohlcuje zbytkový hluk unikající ze sálu a snižuje akustickou zátěž obytného dvora. Díky vzoru, který vychází z čalouněného nábytku, připomínají sály dvě velké pohovky. Sál má proměnnou akustiku a lze jej tak připodobnit k hudebnímu nástroji, který je možné zvukově vyladit dle potřeby konkrétní produkce. K tomuto účelu slouží přetáčivé trojstěnné podstropní panely a foyery. Trojstěnné panely jsou opřeny zvukově pohlcujícím, difúzním a odrazivým povrchem. Přetáčením je možné korigovat akustické vlastnosti stropu a tím měnit akustické parametry celého sálu. Pro prodloužení doby dozvuku hlavní sál obklopuje prstenec foyerů, které lze v případě speciálních představení využít jako dozvukové komory. Střecha sálu je zatravněnou loukou sloužící pro relaxování, venkovní instalace nebo jako hlediště pro venkovní představení. Nad hledištěm je umístěna vysutá lávka pro akrobatický tanec. Taneční zkušebna je prostorem o půdorysném rozměru shodném s jevištěm hlavního sálu. Nad vnitřním dvorem „tančí“ na šikmých sloupech. Jejich geometrie není náhodná, ale vyhýbá se dopravnímu rozvrhu a technickým instalacím pod dlažbou.

Hodnocení poroty:

Překvapení v podobě městské koláže. Fascinovala nás odvaha autorů a klienta umístit bez váhání v srdci živé městské čtvrti, v obytném bloku stávající zástavby, dva současné prvky. U kolemjdoucích vzbuzuje úžas pohled na místo nesvázané hranicemi času, na místo mimo velkoměsto, jež nám spíše připomíná surrealistickou definici poetického obrazu – koláže, která „spojuje dvě více či méně vzdálené reality, a čím je vztah mezi těmito dvěma realitami vzdálenější a přesnější, tím silnějším se obraz stává“. Vzdálené a přesné, odvážné a poetické: to je vztah tohoto projektu k městské struktuře, na niž je projekt viditelně naroubovaný, aniž by usilovat o to s ní dokonale splynout. Geometrické objekty jako by pocházely z jiné architektonické planety, budí svou přítomností pozornost a zvědavost obyvatel. Jsou to opravdové OSNI (Object Sentant Non Identifié – neidetifikovatelný statický objekt), které oživují čtvrť. Jejich silueta, doplněná technologiemi umístěnými na střeše, nám jistým způsobem může připomínat vesmírné stanice s jejich křehkými solárními panely připevněnými na satelitech. Technologie jsou nadstavbou betonového trupu, který je sám potažen stříbrným měkkým pláštěm. Dvě úžasné lodě plující v městském prostoru mohou být interpretovány jako experimentální místo díky svému tvaru, ale i svému vztahu k městu a času, své poloze v prostoru. Volbou betonové konstrukce nás autoři stavby mohou uvést k zamyšlení nad příliš velkým množstvím vyprodukované uhlíkové stopy, která není zrovna přátelská k životnímu prostředí. Oproti tomu je ale chvályhodné budovat dostavbu DOX na parcele, která už je zastavěná, a zabránit tak nekonečnému rozšiřování periférií, nahlodávání panenských území na okrajích města, jen kvůli pohodlnějšímu schvalovacímu procesu. Stavby ztělesňují odlišnost svých funkcí. První z nich, s šikmou střechou, je domovem víceúčelového sálu s pódiem, určeného pro tanec, hudbu, performance, audiovizuální produkce i jejich kombinace. Druhá budova se svou decentní jednoduchostí je určena pro zkoušky, tréninky a různé přípravné práce související s plánovanými představeními. Inverze, zvraty a Trompe l’oeil. Ačkoli se liší svými ambicemi, obě budovy nacházejí jednotu ve své materiálnosti a způsobu, jakým nakládají s vnitřními a vnějšími prvky. Ve svém díle Poetika prostoru soudí Gaston Bachelard, že „vnější a vnitřní [má] ostrost dialektiky, ano-a-ne rozhoduje o všem. Aniž bychom si to uvědomovali, proměníme ji ve svou vlastní databázi obrazů, která rozděluje všechny naše myšlenky na pozitivní a negativní“. A právě tenhle vnitřní i vnější dialog je tím, co jemně obrací hru materiálů v naší stavbě: iluze měkkosti prošívané polstrované tkaniny na fasádě, robustnost surového betonu ve vnitřních prostorách. Pohodlná intimita zvenku, uvnitř tvrdý kámen. Podivná městská krajina, v níž se vše obrací v opak a nabývá ironické a snové jemnosti de Chiricovy práce. Na střeše budovy se šikmou střechou je pod byty rezidentů rozprostřen umělý trávník. Tato falešná rurální perspektiva podporuje hravou dimenzi Trompe l’oeil uprostřed města, podobnou iluzi otevřeného okna mezi budovami nebo nečekanému výseku venkova zavěšeného v prostoru. Jako by to byl jen sen. Množství vrstev, fasád a průchodů. Snová překvapivost dominantnější budovy pokračuje i uvnitř, vrstvením počtu dalších fasád. Budova se zabaluje a zase rozbaluje, odlupuje své vrstvy. Je to skutečná betonová cibule obklopená provozními částmi a galeriemi, které zajišťují plynulost provozu a snadnou obslužnost jednotlivých místností. Bludišti podobná iluze, kterou tenhle elegantní moderní labyrint nabízí, dodávají našemu OSNI surrealistickou dimenzi, což ještě podtrhují technická zařízení, trubky a svítidla, která byla ponechána odhalená na surovém materiálu. Před očima se odhalují „emocionální vrstvy“, které v procházejících probouzejí rozmanité estetické dojmy.

Za článek a video děkujeme ČCA